Egon Schiele
Rakouský malíř Egon Schiele prožil pouhých dvacet osm let. Přesto během necelého desetiletí vytvořil jedno z nejvýraznějších děl evropského umění počátku 20. století. Jeho obrazy a kresby jsou okamžitě rozpoznatelné: charakterizuje je ostrá linie, nezvyklá gesta, deformované proporce, intenzivní pohledy, prázdný prostor a silný psychologický výraz. Schiele člověka neidealizoval. Zajímala ho témata života a smrti, sexuality, samoty, vztahu mezi mužem a ženou, mateřství i vlastní identity. Významné místo v jeho tvorbě však zaujímala také města a krajina. Důležitou součástí jeho života i umělecké tvorby byl Český Krumlov – rodné město jeho matky a místo, kdev roce 1911 žil a pracoval.
NAROZENÍ V TULLNU
Dítě železnice - celým jménem Egon Leo Adolf Schiele se narodil 12. června 1890 v Tullnu nad Dunajem v Dolním Rakousku, a to přímo v budově tullnského nádraží, kde jeho otec Adolf Schiele působil jako přednosta stanice. Rodina zde měla služební byt, železnice tak byla jedním z prvních světů, které malý Egon poznával. První roky života strávil právě zde.
RODINA
Egon byl jediným synem Adolfa Schieleho a Marie Schiele, rozené Soukupové. Rodina z otcovy strany byla dlouhodobě spojena se železnicí. Adolf Schiele zastával odpovědné místo přednosty stanice a představoval pro rodinu důležitou autoritu. Matka Marie naopak přinášela do Schieleho života spojení s českým prostředím. Narodila se v Českém Krumlově a pocházela z rodiny Soukupových. Egon měl tři sestry – Elviru, Melanii a Gertrude. Nejstarší Elvira zemřela v roce 1893, když jí bylo pouhých deset let. Egonovi byly v té době tři roky. Rodinné prostředí tak bylo od jeho nejranějšího dětství poznamenáno nejen blízkostí, ale také nemocí a smrtí – tématy, která se později výrazně objevovala i v jeho tvorbě.
OTEC
Egon měl ke svému otci blízký vztah. V posledních letech života se však zdravotní stav Adolfa Schieleho výrazně zhoršoval. Trpěl syfilidou, která postupně zasáhla jeho fyzický i psychický stav. Adolf Schiele zemřel na přelomu let 1904 a 1905, když bylo Egonovi čtrnáct let. Pro dospívajícího Schieleho představovala otcova smrt zásadní životní zlom. Nelze samozřejmě tvrdit, že by jeho pozdější fascinace smrtí vznikla pouze následkem této zkušenosti. Přesto nemoc, ztráta a vědomí pomíjivosti vstoupily do jeho života velmi brzy. Po smrti otce převzal poručnictví nad Egonem a jeho mladší sestrou Gertrude strýc Leopold Czihaczek, vysoký železniční úředník.
MATKA
Schieleho matka Marie Schiele, rozená Soukupová, pocházela z Českého Krumlova. Právě prostřednictvím ní měl Schiele k městu hluboké rodinné spojení ještě předtím, než zde začal tvořit. Vztah mezi matkou a synem byl složitý. Marie umožnila Egonovi vydat se na uměleckou dráhu a souhlasila s jeho studiem ve Vídni. Dochované dopisy však zároveň ukazují konflikty, výčitky a pocit vzájemného neporozumění. Schiele svou matku také portrétoval. Téma matky a dítěte se později objevovalo v jeho tvorbě opakovaně. Mateřství však u něj nebývá klidným nebo sentimentálním obrazem. Často se pojí s úzkostí, tělesností, narozením a smrtí.
SESTRY
Elvira, Melanie a Gerti Schiele - Elvira Schiele zemřela ještě jako dítě. Melanie Schiele byla o čtyři roky starší než Egon a měla vlastní výtvarné a módní zájmy. Nejbližší vztah měl Egon k nejmladší Gertrude „Gerti“ Schiele. Gerti mu byla blízkou společnicí od dětství a později se stala také jednou z jeho modelek. Schiele ji kreslil a maloval právě v období, kdy si vytvářel svůj vlastní výtvarný jazyk. Později se provdala za Schieleho přítele, malíře Antona Peschku.
AKADEMIE
Schieleho výtvarný talent byl patrný velmi brzy. Ve škole sice nepatřil mezi výjimečné žáky, ale jeho kreslířských schopností si všímali učitelé i lidé v jeho okolí. V roce 1906 byl v pouhých šestnácti letech přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Studoval u profesora Christiana Griepenkerla, představitele tradiční akademické malby. Právě zde se začal projevovat konflikt mezi Schieleho potřebou vlastní umělecké svobody a konzervativním systémem výuky. Roku 1909 Akademii opustil a spolu s dalšími mladými umělci založil skupinu Neukunstgruppe – Skupinu nového umění. Bylo mu devatenáct let.
GUSTAV KLIMT
Jeednou z nejdůležitějších osobností Schieleho rané kariéry byl Gustav Klimt. Schiele jej vyhledal kolem roku 1907. Klimt byl téměř o třicet let starší a už tehdy patřil k nejvýznamnějším vídeňským umělcům. Talent mladého Schieleho rozpoznal, podporoval jej a pomáhal mu vstoupit do prostředí vídeňské moderny, sběratelů a mecenášů. Schieleho rané práce nesou výrazný Klimtův vliv – plošnost, ornamentální kompozici i dekorativnost. Velmi rychle však začal hledat vlastní cestu. Kolem roku 1910 ornament ustupuje, tělo se deformuje, linie se stává ostrou a nervní a kolem postav zůstává téměř prázdný prostor. Schiele přestal být Klimtovým následovníkem a vytvořil vlastní, okamžitě rozpoznatelný styl. S Klimtem je pravděpodobně spojeno také Schieleho seznámení s Wally Neuzil. Přesné okolnosti nejsou bezpečně doloženy. Podle tradovaného podání však měl Klimt mladému Schielemu Wally doporučit jako modelku. Často se proto uvádí, že Wally předtím sama patřila ke Klimtovým modelkám. Toto tvrzení ale není možné považovat za jednoznačně prokázané, a proto je vhodnější mluvit o pravděpodobném zprostředkování seznámení prostřednictvím Klimta. Gustav Klimt zemřel 6. února 1918. Následující den, 7. února 1918, přišel Schiele do márnice vídeňské Všeobecné nemocnice, kde bylo Klimtovo tělo uloženo. vého někdejšího mentora zde třikrát nakreslil. Vznikly tak mimořádně působivé kresby mrtvého Klimta. Jen o necelých devět měsíců později zemřel také samotný Schiele.
ZROZENÍ VLASTNÍHO STYLU
Rok 1910 patří k nejzásadnějším obdobím Schieleho tvorby. Ve dvaceti letech vytvořil výtvarný jazyk, který byl radikálně odlišný od tradičního portrétu i aktu. Jeho postavy jsou vyhublé, zkroucené a často anatomicky deformované. Ruce a prsty získávají vlastní expresivní řeč. Kůže může mít zelené, červené, modré nebo okrové odstíny. Schieleho nezajímalo dokonalé tělo, zajímal jej člověk pod povrchem. Strach, sexualita, touha, nemoc, sebevědomí, stud, samota a smrt se mohou projevit jediným gestem. Prázdné pozadí navíc zbavuje člověka prostředí a nechává jej téměř osamoceného před divákem.
AUTOPORTRÉTY
Jen málo umělců se pozorovalo s takovou intenzitou jako Egon Schiele. Vytvořil mimořádné množství autoportrétů. Nešlo mu však pouze o vlastní podobu, sám sobě se stal modelem a prostředkem experimentu. Na jednotlivých autoportrétech je pyšný, nemocný, erotický, vyděšený, provokující i téměř mrtvý. Přehání lícní kosti, oči, ruce, prsty i gesta. Autoportrét proto u Schieleho není jen odpovědí na otázku: Jak vypadám? Je především otázkou: Kým jsem?
ČESKÝ KRUMLOV
Český Krumlov nebyl pro Schieleho náhodnou uměleckou destinací. Bylo to rodné město jeho matky Marie a místo spojené s jeho vlastní rodinnou minulostí. Intenzivněji sem přijížděl od roku 1910. Staré město sevřené meandrem Vltavy jej fascinovalo natolik, že se stalo jedním z nejvýznamnějších motivů jeho tvorby. Schiele však Krumlov nemaloval jako romantickou pohlednici. Domy skládal do podivných organismů. Perspektiva se deformuje, střechy se tlačí jedna na druhou a lidská přítomnost téměř mizí. Město u něj působí jako živá bytost – krásná, stará, zranitelná a někdy téměř mrtvá.
ZAHRADNÍ ATELIÉR
V roce 1911 se Schiele rozhodl v Českém Krumlově usadit. Místní gymnazista Willi Lidl pro něj nalezl zahradní domek na terasovitém svahu nad Vltavou, pomohl vyjednat jeho užívání a zajistit nezbytné úpravy. Tehdejší majitel, obchodník s textilem Max Tschunk, dovolil Schielemu dům používat bezplatně. Schiele zde žil se svou partnerkou, modelkou Wally Neuzil. Schiele si domek a zahrady velice oblíbil. V jeho okolí kreslil děti, staré ženy, vysloužilé vojáky i mladé dívky a současně zde vznikaly obrazy s krumlovskými motivy. Jeho způsob života však začal vyvolávat odpor části místních obyvatel. Provokoval je jeho nesezdaný vztah s Wally i skutečnost, že v ateliéru kreslil akty a setkávali se zde mladí lidé. Jeho pokus usadit se v Krumlově proto během roku 1911 skončil. Město však miloval nadále a z jeho tvorby nezmizelo
WALLY NEUZIL
Walburga „Wally“ Neuzil vstoupila do Schieleho života kolem roku 1911. Bylo jí přibližně sedmnáct let. Přesné okolnosti jejich prvního setkání nejsou doloženy. Podle tradovaného podání sehrál určitou roli Gustav Klimt, který měl Wally Schielemu doporučit jako modelku.Velmi rychle však přestala být pouze jednou z jeho modelek.Stala se jeho partnerkou, důvěrnicí a během následujících čtyř let jednou z nejbližších osob jeho života. Doprovázela jej do Českého Krumlova a později do Neulengbachu. Stála při něm také během jeho zatčení a věznění. Schiele ji opakovaně kreslil a maloval. Její nejslavnější podobiznou se stal Portrét Wally Neuzil z roku 1912. Schiele jej vytvořil jako protějšek svého Autoportrétu s mochyní.
NEULENGBACH
Po odchodu z Českého Krumlova se Schiele s Wally usadil v Neulengbachu nedaleko Vídně. Také zde jeho ateliér navštěvovali mladí lidé a děti z okolí. V dubnu 1912 byl Schiele zatčen. Kolem tohoto případu později vznikla řada legend, proto je důležité jednotlivá obvinění rozlišit. Schiele byl vyšetřován kvůli údajnému únosu a sexuálnímu zneužití nezletilé dívky. Za tato obvinění odsouzen nebyl. Soud jej potrestal za erotické kresby, které byly v prostoru jeho ateliéru přístupné pohledu nezletilých. Ve vězení strávil celkem přibližně 24 dní, převážně ve vyšetřovací vazbě. Tato zkušenost na něj silně zapůsobila a promítla se také do kreseb a dopisů z tohoto období.
NÁVRAT DO VÍDNĚ
Po neulengbašském procesu se Schiele vrátil do Vídně. Na podzim roku 1912 získal ateliér na Hietzinger Hauptstraße 101, který používal až do konce života. Jeho pověst byla kontroverzní, umělecké postavení však postupně sílilo. Vystavoval ve Vídni i v zahraničí a jeho práce se objevovaly v řadě významných evropských měst.Schiele už nebyl pouze mladým provokatérem. Začínal být považován za jednoho z nejvýraznějších umělců své generace.
Naproti Schieleho vídeňskému ateliéru bydlela rodina Harmsových. Schiele se začal sbližovat se sestrami Edith a Adele Harmsovými a postupně se rozhodl pro život s Edith. Pro Wally to znamenalo konec jejich několikaletého vztahu. Na jaře roku 1915 se s ní rozešel. Dne 17. června 1915 se oženil s Edith Harmsovou. Jen několik dní nato musel nastoupit vojenskou službu. Wally během války pracovala jako zdravotní sestra a v roce 1917 ve věku 23 let zemřela na spálu.
PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
První světová válka zásadně změnila Schieleho život. Roku 1915 byl povolán do rakousko-uherské armády. Soužil mimo jiné v Praze a v Jindřichově Hradci. Později pracoval v administrativních funkcích a roku 1916 působil v táboře pro ruské válečné zajatce v Mühlingu.Ani během vojenské služby nepřestal kreslit. Vznikla řada portrétů vojáků, důstojníků i ruských válečných zajatců. eho výtvarný jazyk se zároveň začínal měnit. Roztříštěné linie raného období se postupně uklidňují, postavy získávají větší objem a působí přirozeněji.
_-_(MeisterDrucke-1655.jpg)
MANŽELSTVÍ A PROMĚNA DÍLA
Manželství s Edith a zkušenost války postupně změnily Schieleho život i jeho tvorbu. V raných letech dominují jeho dílu často izolované postavy a autoportréty. V pozdější tvorbě přibývají páry, portréty a rodinná témata. Jeho linie je plynulejší, lidské tělo získává objem a některé portréty se přibližují většímu realismu. Přesto Schiele neopouští svou základní otázku: Jak blízko si mohou dva lidé skutečně být? I jeho milenecké páry často působí paradoxně. Jejich těla se dotýkají, ale psychicky mohou zůstávat oddělena.
K nejpůsobivějším Schieleho pozdním dílům patří obraz Rodina z roku 1918. Původně vznikal jako kompozice dvojice, ale Schiele jej později proměnil v obraz muže, ženy a dítěte. Muž má Schieleho vlastní rysy. Obraz tak působí téměř jako představa rodiny, kterou mohl mít. V době jeho vzniku byla Edith těhotná. Pozdější události daly obrazu mimořádně tragickou sílu. Na podzim roku 1918 zasáhla Vídeň pandemie španělské chřipky.Edith byla v té době v šestém měsíci těhotenství. V říjnu těžce onemocněla. Schiele ji ještě během nemoci kreslil a snažil se o ni pečovat.28. října 1918 Edith zemřelanBylo jí 25 let. S ní zemřelo také jejich nenarozené dítě. Egon už byl rovněž nakažen.
SMRT EGONA SCHIELEHO
Pouhé tři dny po Edith zemřel 31. října 1918 také Egon Schiele. Bylo mu pouhých 28 let. Po jeho smrti vznikly fotografie Schieleho na smrtelném loži. Dne 2. listopadu 1918, dva dny po jeho smrti, sejmul mladý sochař Gustinus Ambrosi ze Schieleho tváře posmrtnou masku. Vznikla tak pozoruhodná symbolická souvislost: 7. února 1918 Schiele kreslí mrtvého Gustava Klimta.31. října 1918 umírá sám.2. listopadu 1918 vzniká posmrtná maska Egona Schieleho. Dva z nejvýznamnějších umělců vídeňské moderny zemřeli během jediného roku.
Schieleho tvorba bývá někdy redukována na erotické akty. Její skutečný význam je však mnohem širší. Hlavním tématem Schieleho díla je lidská existence. Tělo může být mladé, erotické a plné života, ale zároveň křehké, zranitelné, nemocné a smrtelné. Schiele zpochybnil tradiční hranici mezi krásou a ošklivostí, nesnažil se člověka zkrášlit. Ukazoval jej nejistého, osamělého, toužícího, milujícího a umírajícího. Stejnou intenzitu dokázal přenést také do stromů, krajiny a měst.
EGON SCHIELE V DATECH
1890 – 12. června se narodil v Tullnu nad Dunajem
1893 – zemřela sestra Elvira
1904/1905 – zemřel otec Adolf1906 – přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni
1907 – setkání s Gustavem Klimtem
1909 – opouští Akademii a zakládá Neukunstgruppe1910 – vytváří vlastní radikální výtvarný styl a intenzivněji pobývá v Českém Krumlově1911 – žije s Wally Neuzil v zahradním ateliéru v Českém Krumlově
1912 – zatčení a věznění v Neulengbachu
1913–1914 – roste jeho mezinárodní uznání
1915 – rozchod s Wally, svatba s Edith a nástup vojenské služby
1916 – služba v táboře válečných zajatců
1917 – umírá Wally Neuzil6. února
1918 – umírá Gustav Klimt7. února
1918 – Schiele kreslí mrtvého Klimta
1918 – velký úspěch na 49. výstavě Vídeňské secese
28. října 1918 – umírá Edith Schiele
31. října 1918 – umírá Egon Schiele
2. listopadu 1918 – Gustinus Ambrosi snímá Schieleho posmrtnou masku